Jak se říká, někdy to chce změnu a podle mého názoru je kvalitní náhražkou běhu jízda na kole. Já mám tu možnost využít krásy mého kopcovitého okolí a tím pádem dát více zabrat svalům jak stehenním, tak lýtkovým. Trasa byla zvolena obtížná, pro některé psychicky náročná. Jednalo se o okruh v oblasti CHKO Bílé Karpaty. Start v mém bydlišti, městě Bojkovice v nadmořské výšce 290 m, k rozhledně Velký Lopeník vzdálené zhruba 20 km v nadm. výšce 911 m, dále směrem k výškovému bodu Velká Javořina v nadm. výšce 970 m vzdálenému 30 km. Celou cestu se pohybuji na okraji státní hranice CZ/SK. Zpáteční cesta je už o něco lepší, po delším sjezdu po turistické trase se napojuji na silnici a šlapu si to cca 50 km směrem domů, skrz Horní, Dolní Němčí a Uherský Brod. Posledních 15 km a jsem konečně doma. Počasí vyšlo kvalitní, mé opálené rudé ruce jsou toho důkazem. Předvedený výkon solidní, beru to jako kvalitní přípravu na květnový maraton :-)
Letos bylo v mém plánu zúčastnit se opět 1/2 maratonu v Pardubicích. Můj první běh se zde uskutečnil minulý rok a tento závod jsem si okamžitě oblíbil. Žádná masová akce, ale pohodová atmosféra a příjemný počet lidí + skvělý diváci kolem trati. To je malý výčet kladů tohoto závodu.
Na mé letošní druhé účasti jsem byl mile překvapen v den závodu již od samého rána, jelikož to vypadalo na krásný slunečný den. Většina předešlých dní byla totiž ve znamení zatažené oblohy a nepříznivého klimatu. Od rána jsem tedy dobře naladěn a připraven na porci 21km. Start je naplánován na 12h s limitem pro uběhnutí této vzdálenosti nastaveným na 3h. Pro upřesnění se běží centrem města 3 okruhy po 7km se závěrečným finišem na Pernštýnském náměstí. Za startovního výstřelu vybíhá skupinka zhruba 1200 běžců na trať. První kolo absolvuji v pohodovém tempu, bez větších obtíží. Druhé kolo je moje tempo jistě o něco pomalejší, ale stále nemám problémy, které se mi doposud vyhýbali na každém závodu. Občerstvím se iontovým nápojem a pádím do třetího kola. Poslední okruh už jde celkem ztuha a dostavují se komplikace. Můj útok na čas pod 1:30h se zdá být nereálný. Dostávám malou, ale nepříjemnou křeč do stehenního svalu, s kterou bojuji poslední 2km + bolesti břicha. V hlavě si pohrávám s myšlenkou, co že jsem udělal před závodem špatně. V žádném případě ovšem nehodlám odstoupit a i s obtížemi dobíhám do cíle. Jsem neobvykle vyčerpán, ale spokojen s dokončením závodu. Výsledný čas 1:33h. Mentálně se již připravuji na svůj první maraton, který poběžím v Praze a také na zdolání časového limitu 1:30h, který bych rád zlomil na trati v Olomouci.
Mám týden před závodem a nemyslím na nic jiného. V pátek 23. 3. si dávám klasické 18,5km kolečko kolem města. V sobotu za slunečného počasí oprašuji kolo a přidávám 50km těžkým terénem. V neděli nakonec vše završím 20,5km výběhem. Sečteno, podtrženo, za tři dny v nohách 89km, z toho 50km na kole.
Celý týden si dopřávám klid. Měl jsem v plánu menší 10km výběh, ale jak už to bývá, nevydařilo se. Ve čtvrtek 29. 3. jdu naposled do školy, večer balím věci a v pátek ráno vyrážím, směr Praha.
Na páteční trase Bojkovice – Praha, si dovolím vystoupit v Pardubicích a navštívit rodinku. Známe to všichni, kdo máme babičky. Dopředu oznámíte, že se na otočku stavíte a máte před sebou hromadu jídla, které je přichystáno jen a pouze pro vás. Je to vždy zásoba jako na týdenní pobyt. V klidu se tedy naobědvám a opouštím občerstvovací mezi stanici.
Nasedám znovu do vlaku a za hodinku jsem v Praze. Projdu si město a mířím do části Chodov, kde mám zajištěno přespání + ubytování v podobě dalších rodinných příslušníků.
Ještě večer si říkám, že musím jít brzy spát, abych byl ráno plný sil, plán se znovu nedaří splnit, do postele mířím půl hodinky po půlnoci.
Sobota, den závodu. Ráno se probouzím, plný očekávání. Počasí jsem pilně sledoval již celý týden, takže mě 8°C nevyvedlo z míry. Na chvíli venku vykukne sluníčko, ale jak rychle se objevilo, tak rychle zmizlo. V 10:00h už mířím do centra. Zhruba v 10:30 jsem na místě technického zázemí u Rudolfina. V klidu si projdu celé zázemí tam i zpět, nasaji atmosféru a jdu se převléci do běžeckého úboru. Zprvu přemýšlím o kraťasech a triku s dlouhým rukávem, nakonec však volím kraťasy + triko s krát. rukávem a lehkou bundu. Nazuji minimusky New Balance MR10GB, odevzdám batůžek do úschovny a jdu se rozběhat. Chvíli před startem se řadím do svého koridoru „D“ a jako většina závodníků netrpělivě očekávám startovní výstřel.
„Prásk“ prezident republiky právě odstartoval závod a jde se na to. Profesionálové vybíhají jako první ze startovní skupiny „A“ a za nimi dav 11 000 dalších běžců. Dostávám se na trať, když už časomíra běží přesně 1 minutku.
Průlet trasou
5 km – prvních 5 km jsem zvládnul, vcelku dobře, prodíral se vpřed a snažil si razit cestu větrem a mezi závodníky. Potkávám také legendu českého fotbalu Pavla Nedvěda. Na občerstvovací stanici si dopřeji ionťák a pádím dál. Zároveň myslím na čas 1:30h který bych rád překonal a dostal se pod jeho hranici.
10 km – v nohách 10 km a zatím žádný pocit únavy. Snažím si držet svoje klidné tempo a nenechat se strhnout závodníky, co mě předbíhají. Počasí je zatím moudré, žádné trakaře na trať nepadají. Dalo by se říci, že i vítr je přívětivý a opírá se mi do zad. Opět si na občerstvovačce dopřeji inoťák a mířím vpřed.
15 km – no už je ta vzdálenost znát, tempo si držím snad stále konstantní, ale člověk nikdy neví. Nepoužívám totiž hodinky ani sporttester. Říkám si, že bych se mohl dočkat nějakého občerstvení v podobě ovoce (např. banánu). Dostavuje se zklamání, opět jen voda a ionťák. Volba je jasná, zavodním se a letím dál. Zároveň mám špatný pocit, jelikož jsem doposud nespatřil žádného vodiče s plápolajícím balónkem u pasu. Teď bude následovat nekonečných posledních 6 km do cíle přes Rohanské nábřeží, kde bude jistě silně větrno.
20 km – jak jsem předpokládal, od 15 km do 20 km pěkný protivítr. Dalo mi to zabrat a tempo už nebylo podle představ. Bojuji sám se sebou a v hlavě si neustále opakuji, že za chvíli už to mám za sebou. Stále se také snažím o svižný krok. Jsem spokojen s tím, že celou trasu běžím, bez jediné přestávky. Také tuším, že na posledních 6 km jistě ztratím pár vteřin, či minut a čas nemůže být pod 1:30h.
Poslední kilometr vede přes Čechův a Mánesův most. Je značen pěkně po sto metrech až do cíle. Dobíhám k modrému koberci a sleduji časomíru, jsem vcelku mile překvapen, když časomíra ukazuje 1:35h. Výsledný reálný čas je ještě o něco lepší a dosahuji 1:34:11h.
Dostanu medaili za účast + tašku s pitím, tyčinkou a ovocem. Dám si čaj a zabalím se do termo fólie. Během toho pojídám banán, jablko a zakusuji se do pomeranče. Za chvíli už si dopřávám masáž, vyzvednu si batůžek a přeplněným metrem jedu vstříc teplu domova.
Na závěr také musím ještě dodat, že nechápu mentalitu některých závodníků. Na posledních 200 metrech se snaží dohnat, co se dá, nehledí na ostatní a hlava nehlava se derou před vás, snad aby si zlepšili čas o 2 vteřiny, či dohnali etiopana Tsegaye, který avšak dokončil již dávno před ostatními běžci.
Během tří dnů, kdy jsem nebyl ve spojení se světem, jelikož jsem se v pátek vydal směr Praha a v sobotu jsem se účastnil Hervis 1/2 maratonu, jsem v neděli zasednul k počítači a pročítal zprávy na internetu. Se zármutkem jsem se dozvěděl o smrti Caballa Blanca, který se stal hlavní postavou světově proslulé knihy BORN TO RUN. Čest jeho památce.
Pondělí 19-3-2012
Slunečné počasí, občas zamračeno. Teplota se pohybuje okolo 10°C. Dávám si klasickou 12,5km trasu po okolí. Dnes je opravdu silný protivítr, který ztěžuje podmínky k běhu. Nakonec jsem spokojen, trasu zvládám rychle, zhruba za 50min.
Úterý 20-3-2012
RD + škola
Středa 21-3-2012
RD + škola
Čtvrtek 22-3-2012
RD + škola
Pátek 23-3-2012
Odpoledne po škole se konečně dostávám opět k běhu. Panuje slunečné počasí a teplota okolo 15°C.
Vydávám se na klasiku = 18,5km kolem města a do vedlejší vesnice se závěrečným 3km výběhem k rozhledně s převýšením 200m. Dnes běžím pod taktovkou mého známého Tomáše, který jede celou trasu na kole a udává tempo.
Sobota 24-3-2012
Dnes poprvé v novém roce vytahuji kolo a vydávám se na cyklovýlet. Po obědě už šlapu do pedálů a vydávám se vstříc dobrodružství. Po několika kilometrech po rovince se dostávám k lesu a prudkému stoupání. Poté dále pokračuji hlouběji do lesa a po červené značené trase pro turisty pokračuji v jízdě. Vydávám se do neznámých končin, kde jsem zatím na kole nikdy nejel, ani zde neběžel. Terén se postupně zhoršuje a od zbytků sněhu a vody, se dostávám do bláta a různé spleti větví a popadaných stromů. Dalo by se říci, že už na kole nejedu, ale neustále ho přenáším přes různá jezera plná vody a bahna, nebo pro změnu musím překonat opravdu statné polámané a popadané stromy, ležící mi v cestě. Připadám si jako na vojenském cvičišti, jen s tím rozdílem, že místo těžkého batohu na zádech, neustále přenáším kolo vlastními silami v rukou. Značení trasy je opravdu kvalitní, občas dávám na svůj vlastní instinkt a prostě jedu, nebo se spíše sunu kupředu. Nervy pracují, nadávám sám sobě. Ještě v 18h, když už pomalu zapadá slunce, bloudím v lese. Konečně vidím světlo skrze okraj lesa a jsem šťastný jako blecha. Dostávám se na cestu, po které už konečně můžu usednout na svůj stroj a pokračovat v jízdě. Následuje zhruba 3km sjezd od lesa k vesnici a zhruba posledních 15km domů.
Do cíle dorážím v 19h, když už je slunce někde v dáli a teplota také rapidně klesla. Dnešní celkový počet najetých 50km mě moc netěší, ale jsem rád, že jsem konečně doma, živ a zdráv.
Navic jsem si z dnešního výletu odnesl jedno ponaučení: Značená trasa lesem pro turisty, není vhodná pro cykloturisty.
Připojuji také foto:
Snad nebudu pokutován, nemám u sebe doklady totožnosti :-/
Neděle 25-3-2012
Po včerejším nevydařeném výletu na kole nemám na nic náladu, ale to bych nebyl já, kdybych se nevydal ven. Únava je znát, nejde to tak, jak bych si představoval. Vybíhám před polednem za slunečného počasí a mírným tempem zdolávám 20,5km. Vítr je dnes opět proti mně a dává mi zabrat.
Pondělí 12-3-2012
Dnešní počasí je nepřející: zataženo s deštěm. To mi ovšem nebrání v pobíhání po okolí.
Trasa z poloviny na pevném a z poloviny na měkkém povrchu. Klidným tempem 16km.
Musím říci, že už se těším na víkend, meteorologové slibují krásné počasí a sluníčko.
Úterý 13-3-2012
RD + školní povinnosti :-(
Středa 14-3-2012
RD + školní povinnosti = zápočtový test z ekonomiky podniku
Čtvrtek 15-3-2012
Radostný den nastal, úspěšně jsem složil 1. test z ekonomiky :-) odpoledne jsem dorazil pozdě domů a v 17h si dám společně se spoluběžcem Járesem 12,5km klidným tempem.
Na víkend je naplánován trailový 1/2maraton ve dvou. Konečně se někdo odhodlal a absolvuje se mnou oblíbenou trasu, která nabízí převýšení zhruba 600m s krásným výhledem do okolí.
Snad se zadaří a vyjde to. Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne.
Pátek 16-3-2012
Klasická trasa po okolí, kterou běžím pokaždé, když se mi nechce nijak moc daleko od domova.
V 16h vybíhám opět s běžcem Járesem za krásného slunečného počasí a zvládáme 18,5km mírným tempem. Není kam spěchat, dnes si užíváme dobrý výhled do okolí a přijatelných podmínek k běhu.
Sobota 17-3-2012
Sobota je známkou klidu, s rodinou zvládáme výstup k rozhledně nad městem, což je 6km celkem s převýšením 200m.
Neděle 18-3-2012
Nastala neděle a plánovaný 21km výlet, bohužel dnes opět vybíhám na oblíbenou trasu sám.
Doprovod mi dělá pouze běžecký batoh Salomon, dále fotoaparát a 1/2l iontového nápoje.
Vydávám se na cestu, počasí nádherné, podmínky super, co více si mohu přát.
Dnes si poprvé dovoluji vyzkoušet běh v New Balance MT101RX bez ponožek. Ze začátku nepopsatelný pocit volnosti v botě, dalo by se říci, že běžíte s pocitem bosých nohou a ke konci zjištuji, že jsem si zadělal na pěkný puchýř, který mi ovšem vůbec nevadí.
Po cca 4km asfaltu se ocitám na okraji lesa a začíná prudké 2km stoupání s 300m převýšením. Posilním se ionťákem a vyrážím vstříc dobrodružství. Po pár locích nápoje jsem opět plný energie a výběh kopce mi nedělá problém. Stíhám i fotodokumentaci trasy. Dnes v lese nepotkávám žádné zvířectvo, kde nic, tu nic. Jenom pár zástupců opeřeného letectva Káně lesního mi neustále krouží nad hlavou a dává mi jasně najevo, že se ocitám v jejich zóně. Cesta lesem je dále jako na houpačce, nahoru a dolů. Na chvíli se dostávám na okraj a naskýtá se přede mnou krásný výhled, zasahující až do slovenského kraje. Následuje zhruba 4km prudké sbíhání kopce, z toho asi 2km lesem. Terén je úžasný: suchý, mokrý, blátivý, kluzký se zbytky sněhu. Nakonec následuje nekonečný výběh k rozhledně a rychlý sestup do cíle, směr domov. Celkové shrnutí: tempo mírné, známky únavy nepatrné, pocit z běhu přírodou, nepopsatelný :-)
Dnes snad jen malé zklamání z běžeckého batůžku. Jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí.
Zde předkládám inspirující video oslavující trailové a horské ultra běžce.
Video je z produkce značky New Balance z roku 2010.
Doporučuji shlédnutí v originální velikosti na youtube.com
Ve videu se nám představuje například ultra běžec Tony Krupicka, který patří v současné době mezi nejlepší horské ultra běžce na dlouhé vzdálenosti a řadí se k současným oblíbeným vzorům pro nastupující mladou generaci běžců, pro které se běh stal součástí života.
Pondělí 5-3-2012
Dnes jsem vzbudil menší rozruch, když jsem při teplotě cca 5°C vyrazil ven na běžecký výlet, pouze v kraťasech a mikině. Po delší době opět letím po silnici, všechny letošní závody mám na pevném povrchu, tak už bych se na to měl trochu soustředit. Poprvé jsem nazul "minimusky" New Balance MR10GB a klidným tempem zdolal pěkných 20km.
Úterý 6-3-2012
To snad ne. Ozval se zadní stehenní sval. Mrcha jedna. Musím mu dát klid. Doufám ale, že už v pátek budu schopen aspoň menšího výběhu.
Středa 7-3-2012
RD
Čtvrtek 8-3-2012
RD - Pondělí+úterý+středa = venku pěkně a svítí sluníčko, dnešek ale vše zkazil.
Venku zataženo a sněží. Snad bude o víkendu hezky.
Pátek 9-3-2012
18,5km trail se závěrečným výběhem k rozhledně nad městem. Po výběhu se asi 15min kochám krásným výhledem do sluncem ozářeného kopcovitého okolí. Je to blahodárný pocit jak pro tělo, tak pro duši. Pozn.: Kdo nezkusil, neuvěří. Před během si dávám skleničku chia semínek a celou trasu zvládám bez větších potíží a známky únavy. Strojovým tempem běžím celou trasu a zvládám závěrečné 3km stoupání k rozhledně s převýšením 200m.
Nedělní výlet byl super. Užil jsem si terénu, jak jen to šlo. Sníh+led+voda+bláto, s tím vším jsem se dnes setkal. Vybíhám z domu, suchá silnice. Dostávám se o 200m výše a 5km dále od domu a bořím se skoro po kolena do sněhu, to jsem vážně nečekal. Zároveň si musím dávat pozor, jelikož před sebou mám asi 2km stoupání a celá cesta je jedno velké kluziště. Tudíž musím zpomalit a podvolit se dnešním nepříznivým podmínkám. Domů dorazím v pořádku a zdráv, jsem spokojen s vlastním výkonem :-)
Každému bych přál zažít ten pocit volnosti, když běžíte přírodou, nasloucháte jí a přijímáte od ní energii, která vás naplňuje a dobíjí vám baterie. V dnešní moderní době, ale už spousta lidí nevnímá tento dar, sportovat chodí do fitness klubů a každého zajímá jak, kde a kolik peněz se dá vydělat. Svět se ubírá špatným směrem a každý to ví, ale nikdo z nás, obyčejných, bezvýznamných lidí s tím nic nezmůže. Nakonec můžu jen sdělit: Každý svého štěstí strůjcem.
