panorama

panorama
A Dream is a passion. A Vision is a goal.

Od běhání nic neočekávejte a získáte víc, než jste si kdy dokázali představit.

Od běhání nic neočekávejte a získáte víc, než jste si kdy dokázali představit.
INSPIRATION IS AN UNLIMITED POWER

neděle 1. dubna 2012

Hervis 1/2Maraton Praha

21,097km křížem krážem Prahou



Mám týden před závodem a nemyslím na nic jiného. V pátek 23. 3. si dávám klasické 18,5km kolečko kolem města. V sobotu za slunečného počasí oprašuji kolo a přidávám 50km těžkým terénem. V neděli nakonec vše završím 20,5km výběhem. Sečteno, podtrženo, za tři dny v nohách 89km, z toho 50km na kole.

Celý týden si dopřávám klid. Měl jsem v plánu menší 10km výběh, ale jak už to bývá, nevydařilo se. Ve čtvrtek 29. 3. jdu naposled do školy, večer balím věci a v pátek ráno vyrážím, směr Praha.

Na páteční trase Bojkovice – Praha, si dovolím vystoupit v Pardubicích a navštívit rodinku. Známe to všichni, kdo máme babičky. Dopředu oznámíte, že se na otočku stavíte a máte před sebou hromadu jídla, které je přichystáno jen a pouze pro vás. Je to vždy zásoba jako na týdenní pobyt. V klidu se tedy naobědvám a opouštím občerstvovací mezi stanici.
Nasedám znovu do vlaku a za hodinku jsem v Praze. Projdu si město a mířím do části Chodov, kde mám zajištěno přespání + ubytování v podobě dalších rodinných příslušníků.
Ještě večer si říkám, že musím jít brzy spát, abych byl ráno plný sil, plán se znovu nedaří splnit, do postele mířím půl hodinky po půlnoci.


Sobota, den závodu. Ráno se probouzím, plný očekávání. Počasí jsem pilně sledoval již celý týden, takže mě 8°C nevyvedlo z míry. Na chvíli venku vykukne sluníčko, ale jak rychle se objevilo, tak rychle zmizlo. V 10:00h už mířím do centra. Zhruba v 10:30 jsem na místě technického zázemí u Rudolfina. V klidu si projdu celé zázemí tam i zpět, nasaji atmosféru a jdu se převléci do běžeckého úboru. Zprvu přemýšlím o kraťasech a triku s dlouhým rukávem, nakonec však volím kraťasy + triko s krát. rukávem a lehkou bundu. Nazuji minimusky New Balance MR10GB, odevzdám batůžek do úschovny a jdu se rozběhat. Chvíli před startem se řadím do svého koridoru „D“ a jako většina závodníků netrpělivě očekávám startovní výstřel.

„Prásk“ prezident republiky právě odstartoval závod a jde se na to. Profesionálové vybíhají jako první ze startovní skupiny „A“ a za nimi dav 11 000 dalších běžců. Dostávám se na trať, když už časomíra běží přesně 1 minutku.

Průlet trasou

5 km – prvních 5 km jsem zvládnul, vcelku dobře, prodíral se vpřed a snažil si razit cestu větrem a mezi závodníky. Potkávám také legendu českého fotbalu Pavla Nedvěda. Na občerstvovací stanici si dopřeji ionťák a pádím dál. Zároveň myslím na čas 1:30h který bych rád překonal a dostal se pod jeho hranici.


10 km – v nohách 10 km a zatím žádný pocit únavy. Snažím si držet svoje klidné tempo a nenechat se strhnout závodníky, co mě předbíhají. Počasí je zatím moudré, žádné trakaře na trať nepadají. Dalo by se říci, že i vítr je přívětivý a opírá se mi do zad. Opět si na občerstvovačce dopřeji inoťák a mířím vpřed.


15 km – no už je ta vzdálenost znát, tempo si držím snad stále konstantní, ale člověk nikdy neví. Nepoužívám totiž hodinky ani sporttester. Říkám si, že bych se mohl dočkat nějakého občerstvení v podobě ovoce (např. banánu). Dostavuje se zklamání, opět jen voda a ionťák. Volba je jasná, zavodním se a letím dál. Zároveň mám špatný pocit, jelikož jsem doposud nespatřil žádného vodiče s plápolajícím balónkem u pasu. Teď bude následovat nekonečných posledních 6 km do cíle přes Rohanské nábřeží, kde bude jistě silně větrno.

20 km – jak jsem předpokládal, od 15 km do 20 km pěkný protivítr. Dalo mi to zabrat a tempo už nebylo podle představ. Bojuji sám se sebou a v hlavě si neustále opakuji, že za chvíli už to mám za sebou. Stále se také snažím o svižný krok. Jsem spokojen s tím, že celou trasu běžím, bez jediné přestávky. Také tuším, že na posledních 6 km jistě ztratím pár vteřin, či minut a čas nemůže být pod 1:30h.


Poslední kilometr vede přes Čechův a Mánesův most. Je značen pěkně po sto metrech až do cíle. Dobíhám k modrému koberci a sleduji časomíru, jsem vcelku mile překvapen, když časomíra ukazuje 1:35h. Výsledný reálný čas je ještě o něco lepší a dosahuji 1:34:11h.
Dostanu medaili za účast + tašku s pitím, tyčinkou a ovocem. Dám si čaj a zabalím se do termo fólie. Během toho pojídám banán, jablko a zakusuji se do pomeranče. Za chvíli už si dopřávám masáž, vyzvednu si batůžek a přeplněným metrem jedu vstříc teplu domova.


Na závěr také musím ještě dodat, že nechápu mentalitu některých závodníků. Na posledních 200 metrech se snaží dohnat, co se dá, nehledí na ostatní a hlava nehlava se derou před vás, snad aby si zlepšili čas o 2 vteřiny, či dohnali etiopana Tsegaye, který avšak dokončil již dávno před ostatními běžci.



2 komentáře:

  1. Tome, ta zaverecna poznamka me dostala.. presne tohle si rikam vzdycky... ale pak si uzivam tech svych par poslednich metru v pohode. Preci si to nebudeme kazit, ne? :)
    [loni jsem malem upadl, jak do me jeden spurtujici v podobnem case strcil. pritom kolem misto a Etiopani davno v cili!:)]
    At nam to porad furt beha! 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. No ja si ten konec vzdy uz vychutnam, nikam se nezenu a dovolim si rict, ze i zpomalim a nasavam atmosferu v cili :-) nejde mi o to, mit cas lepsi treba o 2 nebo 3 vteriny.

    OdpovědětVymazat