Stejně jako minulý rok, jsem se zúčastnil zdejšího běžeckého závodu. Trasa stejná jako minule, jen to stoupání před koncem mi letos přišlo nějaké dlouhé... Vinou nepravidelného běhání a dlouhé vleklé nemoci jsem nemohl očekávat žádný zázrak a ten se také nekonal. Čas o 5min horší než min. rok (1:39h) a celkově 20 místo, tudíž jsem si pohoršil o deset příček. No pěkná bída... :-(
Nic se nevyrovná letním běžeckým výletům, které mám ze všeho nejraději, tedy když si zrovna nevzpomenu na své zimní dobrodružství po kolena ve sněhu, ale to je jiná kapitola...
Když sebou ještě máte navíc parťáka (cyklistu), který vše zdokumentuje, běží se Vám jedna radost :-)
Na ukázku připojuji foto (Uherské Hradiště: rozhledna Rovnina + přírodní rezervace Kanada)
Panorama (výhled z rozhledny do okolí) + motivační citát
PR Kanada
Zasloužený odpočinek
Navíc pro náročné běžce jedna pohodová
Pozn: jedná se o song z běžeckého dokumentu IN THE HIGH COUNTRY
Se zpožděním informuji o pořízení nových botek. Čekal jsem na ně s velkým nadšením. Botky dorazily pár dní před odjezdem na týdenní relax (běžecký) pobyt v Krkonoších, kde byly také poprvé testovány. Po prvním nazutí jsem byl u vytržení, botka perfektně seděla na noze a při běhu naboso (nepoužívám ponožky) jsem se v nich cítil přímo neuvěřitelně! Každé ráno během celého pobytu jsem se poté těšil na to, až po snídani opět znovu vyběhnu...
Trasa běžeckých výletů vedla po stejné cestě jako závod Krakonošova stovka. Rozhledna Žalý, rozcestí Rovinka, tam už to znám opravdu dobře :-)
Obecný záznam pohodové trasy
(Km souhlasí, čas už nikoliv, jelikož jsem použil turistické měření, které počítá s chůzí)
Pozn: Doplním jen, že článek vystavuji zpětně a musím zhodnotit, že MT1010 toho moc nevydrží. Proběhal jsem v nich celé léto + podzim a už mají opravdu viditelné trhliny na přední části svršku :-( ale jinak je to parádní bota !!
Celá zima ve znamení únavy po předchozí nemoci s dlouhodobými následky mě přesvědčila v tom, že to chce pořádnou běžeckou pauzu. Jak se však ukázalo, jaro si se mnou také pohrálo. Kloubní problémy v oblasti kolen nejsou milou záležitostí. Navštěvovat doktora, to jsem si také vážně nepřál. Nyní ale konečně po hodně dlouhé době můžu říct, že mě to moje pobíhání opět začíná bavit, ale hlavně, neprobouzím se každé ráno s bolestí kolen, jak tomu bylo cca poslední 2-3 měsíce.
Říkám to nerad, ale jak mám rád běh v přírodě, tak ho také nenávidím!
Jednoho krásného dne jsem se dočkal a komplikace si vybrali tu nejvyšší daň, mé zdraví.
Čeká mě ještě dlouhá cesta zpět na vrchol. Chápu, mnoho z nás nemá na růžích ustláno a já můžu jen dodat, že momentálně probíhám velmi dlouhými trnitými loukami.
Nakonec jsem se dočkal aspoň velmi milého překvapení v podobě umístění běžců v seriálu RUNCHZECH. Konečné 7. místo v kategorii studentů už mi nikdo nemůže vzít :-)
Poslední letošní závod nedaleko mého bydliště jsem si nemohl nechat ujít. V předešlém čase jsem toho velmi málo naběhal a tak jsem nemohl očekávat zázraky. Za účasti 50 závodníků včetně světoznámého profesionálního triatleta Petra Vabrouška byla radost si zaběhnout tento závod. Ze začátku závodu se na čele vytvořila tříčlenná skupina, která si později doběhla pro pódiové umístění. Já osobně jsem se držel pěkných pár kilometrů za touto skupinou na pěkném čtvrtém místě, dokud na mě nepadnul syndrom vyhoření. Nakonec z toho bylo celkově 10. místo :-)
Velmi dlouze jsem se rozhodoval, zdali se zúčastnit, nebo nechat závod plavat. Nebyl bych to ale "Já" pokud bych se nedostavil do startovního pole. Po těžší prodělané nemoci, jsem bral závod s nadhledem a výsledný čas velice potěšil ;-)
Budou tomu již dva měsíce, co jsem se musel podvolit a začít do sebe házet svinstvo v podobě antibiotik, kvůli zákeřné nemoci (borelióze), kterou na mě přeneslo klíště těch nejmenších rozměrů, co jsem kdy měl. Nyní je to doufám všechno za mnou... Můžu říci, že poslední dobou jsem si prošel peklem. Naordinovaný klid a šetřit své tělo a klouby, to byla diagnóza pana doktora. Nevím co se děje, ale navíc jsem si ještě stihnul rozseknout hlavu a poznal jsem ten pocit, když si přiložíte ruku k hlavě a najednou je celá od krve, popravdě, nepříjemné. A aby byl můj výčet podtržen a sečten, přestěhovali jsme se! Bože, měl jsem nervy na pochodu! Teď už si do svého rodného kraje můžu zajet maximálně tak na prázdninové pobíhání. Nyní jsem nucen opět hledat nové trasy, po kterých se bude má cesta ubírat, navíc je zde maximální výškové převýšení 200m, to je směšné! Za posledních několik týdnů jsem si dovolil pár výběhů, ale se zármutkem musím konstatovat, že moje forma je v nedohlednu. Jsem nucen pouze vzpomínat na mé zimní výběhy v -10°C, při kterých jsem si dovolil dávkovat 20km s úsměvem. Kilometry, které mi budou za červenec a srpen chybět, budu jen stěží hledat... Je také samozřejmostí, že budu nucen vynechat běh noční prahou na 10km, vím totiž, že nejsem schopen absolvovat tuto délku tratě v plné parádě a čas by byl k zasmátí :-)
Přikládám kratší inspirační video, které je pro mě vzpruhou a povzbuzením v tomto špatném období.