Celá zima ve znamení únavy po předchozí nemoci s dlouhodobými následky mě přesvědčila v tom, že to chce pořádnou běžeckou pauzu. Jak se však ukázalo, jaro si se mnou také pohrálo. Kloubní problémy v oblasti kolen nejsou milou záležitostí. Navštěvovat doktora, to jsem si také vážně nepřál. Nyní ale konečně po hodně dlouhé době můžu říct, že mě to moje pobíhání opět začíná bavit, ale hlavně, neprobouzím se každé ráno s bolestí kolen, jak tomu bylo cca poslední 2-3 měsíce.
Říkám to nerad, ale jak mám rád běh v přírodě, tak ho také nenávidím!
Jednoho krásného dne jsem se dočkal a komplikace si vybrali tu nejvyšší daň, mé zdraví.
Čeká mě ještě dlouhá cesta zpět na vrchol. Chápu, mnoho z nás nemá na růžích ustláno a já můžu jen dodat, že momentálně probíhám velmi dlouhými trnitými loukami.
Nakonec jsem se dočkal aspoň velmi milého překvapení v podobě umístění běžců v seriálu RUNCHZECH. Konečné 7. místo v kategorii studentů už mi nikdo nemůže vzít :-)
Poslední letošní závod nedaleko mého bydliště jsem si nemohl nechat ujít. V předešlém čase jsem toho velmi málo naběhal a tak jsem nemohl očekávat zázraky. Za účasti 50 závodníků včetně světoznámého profesionálního triatleta Petra Vabrouška byla radost si zaběhnout tento závod. Ze začátku závodu se na čele vytvořila tříčlenná skupina, která si později doběhla pro pódiové umístění. Já osobně jsem se držel pěkných pár kilometrů za touto skupinou na pěkném čtvrtém místě, dokud na mě nepadnul syndrom vyhoření. Nakonec z toho bylo celkově 10. místo :-)
Velmi dlouze jsem se rozhodoval, zdali se zúčastnit, nebo nechat závod plavat. Nebyl bych to ale "Já" pokud bych se nedostavil do startovního pole. Po těžší prodělané nemoci, jsem bral závod s nadhledem a výsledný čas velice potěšil ;-)
Budou tomu již dva měsíce, co jsem se musel podvolit a začít do sebe házet svinstvo v podobě antibiotik, kvůli zákeřné nemoci (borelióze), kterou na mě přeneslo klíště těch nejmenších rozměrů, co jsem kdy měl. Nyní je to doufám všechno za mnou... Můžu říci, že poslední dobou jsem si prošel peklem. Naordinovaný klid a šetřit své tělo a klouby, to byla diagnóza pana doktora. Nevím co se děje, ale navíc jsem si ještě stihnul rozseknout hlavu a poznal jsem ten pocit, když si přiložíte ruku k hlavě a najednou je celá od krve, popravdě, nepříjemné. A aby byl můj výčet podtržen a sečten, přestěhovali jsme se! Bože, měl jsem nervy na pochodu! Teď už si do svého rodného kraje můžu zajet maximálně tak na prázdninové pobíhání. Nyní jsem nucen opět hledat nové trasy, po kterých se bude má cesta ubírat, navíc je zde maximální výškové převýšení 200m, to je směšné! Za posledních několik týdnů jsem si dovolil pár výběhů, ale se zármutkem musím konstatovat, že moje forma je v nedohlednu. Jsem nucen pouze vzpomínat na mé zimní výběhy v -10°C, při kterých jsem si dovolil dávkovat 20km s úsměvem. Kilometry, které mi budou za červenec a srpen chybět, budu jen stěží hledat... Je také samozřejmostí, že budu nucen vynechat běh noční prahou na 10km, vím totiž, že nejsem schopen absolvovat tuto délku tratě v plné parádě a čas by byl k zasmátí :-)
Přikládám kratší inspirační video, které je pro mě vzpruhou a povzbuzením v tomto špatném období.
Stále pod velkým tlakem a naordinovaném klidu, nemám o čem psát a není na to ani nálada, jsem znechucen! Přikládám aspoň zajímavý odkaz na pěkně zpracované video ;-)
Naprostá vyčerpanost a neustálá únava, to jsou poslední dobou příznaky, které mě trápí.
Během dvou týdnů po závodě jsem byl párkrát na výběhu, ale pokaždé se mi zavařil motor, který mě pohání. Něco nebylo v pořádku a já musel k doktorovi. Ten mi sdělil zprávu, ne zrovna pozitivní, že jsem absolvoval
1/2 maratonskou trať v Olomouci s Boreliózou! To je opravdu velká daň za mé trailové
pobíhání v lesích po okolních kopcích. Okamžitě mi byly nasazeny antibiotika a léčba je právě aktuální. Čeká mne ještě pěkná dávka antibiotik, přesně na 10 dní. Kdybych nezažil, neuvěřím. Poslední dny mě bolí nohy, jako bych zvládl 2x maratonskou trať během dvou dnů. Neustále cítím mírný tlak a bolest v kolenních kloubech, ale snažím se jí nevnímat. Mé myšlenky musím směřovat stále kupředu a snažit se nabírat sílu představami mého úplného zregenerování imunitního systému.
Navíc se také velice těším na další běžecké toulky po okolí, až si znovu bude mé tělo a mysl žádat další a další porci kilometrů :-)
Byl pátek, 22. června a já stále netušil, zda se zúčastním zítřejšího závodu, ale osud tomu chtěl a druhý den už jsem běžel centrem města. Letos jsem byl poprvé běžecky v Olomouci.
Mé plány směřovaly už od začátku roku k tomuto závodu a překonání času 1:30h, nakonec jsem byl rád za čas 1:32h, jelikož jsem toho poslední 2 měsíce mnoho nenaběhal. Řešil jsem hodně situací najednou a na běh mi nezbývaly poslední dobou ani síly. Později jsem také zjistil důvod mé neustálé únavy. Jsem rád, že jsem absolvoval trať a v pořádku doběhnul do cíle.
