Poslední letošní závod nedaleko mého bydliště jsem si nemohl nechat ujít. V předešlém čase jsem toho velmi málo naběhal a tak jsem nemohl očekávat zázraky. Za účasti 50 závodníků včetně světoznámého profesionálního triatleta Petra Vabrouška byla radost si zaběhnout tento závod. Ze začátku závodu se na čele vytvořila tříčlenná skupina, která si později doběhla pro pódiové umístění. Já osobně jsem se držel pěkných pár kilometrů za touto skupinou na pěkném čtvrtém místě, dokud na mě nepadnul syndrom vyhoření. Nakonec z toho bylo celkově 10. místo :-)
Velmi dlouze jsem se rozhodoval, zdali se zúčastnit, nebo nechat závod plavat. Nebyl bych to ale "Já" pokud bych se nedostavil do startovního pole. Po těžší prodělané nemoci, jsem bral závod s nadhledem a výsledný čas velice potěšil ;-)
Budou tomu již dva měsíce, co jsem se musel podvolit a začít do sebe házet svinstvo v podobě antibiotik, kvůli zákeřné nemoci (borelióze), kterou na mě přeneslo klíště těch nejmenších rozměrů, co jsem kdy měl. Nyní je to doufám všechno za mnou... Můžu říci, že poslední dobou jsem si prošel peklem. Naordinovaný klid a šetřit své tělo a klouby, to byla diagnóza pana doktora. Nevím co se děje, ale navíc jsem si ještě stihnul rozseknout hlavu a poznal jsem ten pocit, když si přiložíte ruku k hlavě a najednou je celá od krve, popravdě, nepříjemné. A aby byl můj výčet podtržen a sečten, přestěhovali jsme se! Bože, měl jsem nervy na pochodu! Teď už si do svého rodného kraje můžu zajet maximálně tak na prázdninové pobíhání. Nyní jsem nucen opět hledat nové trasy, po kterých se bude má cesta ubírat, navíc je zde maximální výškové převýšení 200m, to je směšné! Za posledních několik týdnů jsem si dovolil pár výběhů, ale se zármutkem musím konstatovat, že moje forma je v nedohlednu. Jsem nucen pouze vzpomínat na mé zimní výběhy v -10°C, při kterých jsem si dovolil dávkovat 20km s úsměvem. Kilometry, které mi budou za červenec a srpen chybět, budu jen stěží hledat... Je také samozřejmostí, že budu nucen vynechat běh noční prahou na 10km, vím totiž, že nejsem schopen absolvovat tuto délku tratě v plné parádě a čas by byl k zasmátí :-)
Přikládám kratší inspirační video, které je pro mě vzpruhou a povzbuzením v tomto špatném období.
Stále pod velkým tlakem a naordinovaném klidu, nemám o čem psát a není na to ani nálada, jsem znechucen! Přikládám aspoň zajímavý odkaz na pěkně zpracované video ;-)
Naprostá vyčerpanost a neustálá únava, to jsou poslední dobou příznaky, které mě trápí.
Během dvou týdnů po závodě jsem byl párkrát na výběhu, ale pokaždé se mi zavařil motor, který mě pohání. Něco nebylo v pořádku a já musel k doktorovi. Ten mi sdělil zprávu, ne zrovna pozitivní, že jsem absolvoval
1/2 maratonskou trať v Olomouci s Boreliózou! To je opravdu velká daň za mé trailové
pobíhání v lesích po okolních kopcích. Okamžitě mi byly nasazeny antibiotika a léčba je právě aktuální. Čeká mne ještě pěkná dávka antibiotik, přesně na 10 dní. Kdybych nezažil, neuvěřím. Poslední dny mě bolí nohy, jako bych zvládl 2x maratonskou trať během dvou dnů. Neustále cítím mírný tlak a bolest v kolenních kloubech, ale snažím se jí nevnímat. Mé myšlenky musím směřovat stále kupředu a snažit se nabírat sílu představami mého úplného zregenerování imunitního systému.
Navíc se také velice těším na další běžecké toulky po okolí, až si znovu bude mé tělo a mysl žádat další a další porci kilometrů :-)
Byl pátek, 22. června a já stále netušil, zda se zúčastním zítřejšího závodu, ale osud tomu chtěl a druhý den už jsem běžel centrem města. Letos jsem byl poprvé běžecky v Olomouci.
Mé plány směřovaly už od začátku roku k tomuto závodu a překonání času 1:30h, nakonec jsem byl rád za čas 1:32h, jelikož jsem toho poslední 2 měsíce mnoho nenaběhal. Řešil jsem hodně situací najednou a na běh mi nezbývaly poslední dobou ani síly. Později jsem také zjistil důvod mé neustálé únavy. Jsem rád, že jsem absolvoval trať a v pořádku doběhnul do cíle.
Nastal soudný den. Poslední měsíc jsem nemyslel na nic jiného, než na moji účast na Volkswagen Maratonu v Praze. Poprvé si dovolím běžet závod na tvrdém, asfaltovém povrchu s celkovým počtem 42,195km. Mé tréninkové dávky zahrnují především 20km trailové tratě, takže je se na co těšit.
Start závodu je naplánován na Staroměstském náměstí již na 9h ráno s časovým limitem 7h. Včas se dostavím do technického zázemí a mířím do svého koridoru E. Počáteční nervozita ze mě spadne, když už se ocitám na trati, stejně jako dalších 9000 běžců z 92 zemí světa. Mým cílem je dosažení času okolo 3:30h a hlavně v pořádku doběhnout do cíle. Prvních 10km probíhá přesně podle mého. Tempo jsem zvolil optimální, síly si musím pošetřit na závěrečných 10km. Kvalitní občerstvovací stanice jsou pro mě dnes základ. Na každé z nich do sebe vždy dostanu dva loky ionťáku + ovoce, hrozinky, nebo cukr. Než se naději, mám před sebou dalších 10km. Jsem spokojen s výkonem, s mezičasem už moc ne. Zároveň ale musím hlavně myslet na to, že jsem teprve ve 1/4 délky trati. Na 20km to vypadá dobře, běžím s rezervami, šetřím síly. Probíhám 21,097km, což je délka 1/2 maratonu a mažu dál. Za chvíli zjišťuji, že si nevedu špatně, dobíhám totiž vodiče s časem na 3:30h a držím se ho až do 35km. Tam ovšem dochází síly. Delší pauza na občerstvovací stanici je nevyhnutelná, mírné protažení a zchlazení houbičkou s vodou. Posledních 7km je pro mě nekonečných, nejvíc ze všeho mě štve fakt, že nohy stávkují a nechce se jim běžet. Začínám střídat běh s chůzí a to je pro mě deprimující. Na posledních 2km ovšem aktivuji zbytky sil a bez pauzy dobíhám do cíle. Celkový zaběhnutý čas 3:39h v konečném pořadí na 1661 místě. V kategorii amatér na pěkném překvapujícím 853 místě. Do příště mám co zlepšovat s jasným cílem, stáhnout to pod 3:30h. Zároveň mi přišlo směšné, že jsem se doposud neseznámil s tím, když vám zbývá dostatek sil na běh, ovšem nohy vám vypoví funkci. Jsem ovšem rád, že jsem živ a zdráv dokončil svůj 1. maraton!
Jak se říká, někdy to chce změnu a podle mého názoru je kvalitní náhražkou běhu jízda na kole. Já mám tu možnost využít krásy mého kopcovitého okolí a tím pádem dát více zabrat svalům jak stehenním, tak lýtkovým. Trasa byla zvolena obtížná, pro některé psychicky náročná. Jednalo se o okruh v oblasti CHKO Bílé Karpaty. Start v mém bydlišti, městě Bojkovice v nadmořské výšce 290 m, k rozhledně Velký Lopeník vzdálené zhruba 20 km v nadm. výšce 911 m, dále směrem k výškovému bodu Velká Javořina v nadm. výšce 970 m vzdálenému 30 km. Celou cestu se pohybuji na okraji státní hranice CZ/SK. Zpáteční cesta je už o něco lepší, po delším sjezdu po turistické trase se napojuji na silnici a šlapu si to cca 50 km směrem domů, skrz Horní, Dolní Němčí a Uherský Brod. Posledních 15 km a jsem konečně doma. Počasí vyšlo kvalitní, mé opálené rudé ruce jsou toho důkazem. Předvedený výkon solidní, beru to jako kvalitní přípravu na květnový maraton :-)
